Již pozítří nás čeká zkouška ohněm – KOLAUDACE.
Stavba od stavební firmy přebrána bez vad a nedodělků. Přesto se našli porodní bolístky.
Když jsem odcházela na přebírku díla, tak jsme s kolegy v našem stále současném sídle organizace řešili nezvonící již asi dvacátý bezdrátový zvonek. Při příchodu do našeho budoucího působiště jsem si chtěla rozverně zazvonit a vychutnat si ten zvuk, který jsme se snažili z našeho zvonku již tři dny marně vyloudit. Přiskotačila jsem ke vchodovým dveřím a zůstala jsem štronzo. Půlminutová socha bez pohybu. Ježíši Kriste my nemáme zvonky!!!!!!!!!!!!!!
V kole řešení všech potíží při stavbě jsme zapomněli na zvonky, které samozřejmě při kvalitě našeho projektu nebyly projektovány. Bože co teď? Všechno již vymazlené a uklizené. Prvotní návrhy všech okolo mě nenadchli. Pověsit kolejnici a počtem úderů dát vědět kam dotyčný chce. Mno, to by se byli okolo nás naši sousedi nuceni minimálně pětkrát za hodinu evakuovat pro vyhlášení chemického poplachu. Návrh s kravským zvonkem mně také neoslnil. Klepadlo na dveře byl lepší návrh. Již jsem v duchu viděla ty krásná tepaná klepadla staré Anglie. Hmmm nostalgie. Jen nevím, jak by klepla na naše nová plastová dveře. Ani nemáme certifikát, kolik takovýchto klepání by vydržela :). Zvonkohru jsem pro svou totální absenci hudebního sluchu ihned zamítla.
Nakonec se toho chopil šikovný pan elektrikář a dal nám řešení. Zvonit budeme HURÁ!
Takže 28. ledna nám držte palce, ať můžu příště psát o stěhování a rozepsat se, jak nám pomohli děvčata z Domova pro seniory z Dubiny se získáním krabic na stěhování. Jak jsme našli věci, které hledáme několik let. Nejvíce jsme zvědavi, kde se najdou vlaječky EU, které jsme někam dobře uklidili při malování před osmi lety. Co jsme se jich tenkrát nahledali a několikrát obrátili celou organizaci vzhůru nohama.
Bc. Petra Macháčková
Posted on