Po položení této otázky mi hned začali naskakovat události, z nichž některé měli zásadní vliv na chod organizace. Jako první mi naskočilo stěhování do nových prostor. Mohu konstatovat slovy nezapomenutelného von Kratzmara z Adély ještě nevečeřela: “Ježišmarjá to byla fuška!!“ Ve službách naplno udeřil Covid a nakonec jsme firmu dobalili, přesunuli a vybalili ve třech lidech. Ještě měsíc po vybalení, když jsem viděla krabici, se mi dělalo mdlo. Začali první problémy v ráji. Jako nejhorší se ukázala špatně funkční rekuperace. Ta se v kombinaci s neotevíratelnými okny stala v jedné cvičebně smrtelnou kombinací. Po pátrání se zjistilo špatné zapojení odvodu z místnosti a rozjela se i výměna oken za otevíratelná. Další velká rána přišla při přívalových deštích, když se zjistilo, že původní střechy protékají. Naštěstí náš bývalý technický dozor pan Svoboda nám pomohl a našel firmu, která nám rychle pomohla.
Začali probíhat aktivity s klienty na zahradě. Jak jsem jim záviděla, když jsem koukla od PC z okna a viděla je, jak pod ořechem hrají Möllky. Hledali jsme cesty, jak ve stálých aktivitách pokračovat. Naštěstí se náš veterán bezbariérový Fordík projevil jako nedocenitelný pomocník v přibližování po Pardubicích. Kino, divadlo, kavárna?? Ha, jde to!
Náš pan ředitel Milan Pešek získal v Duhovém křídle, které oceňuje organizace i jednotlivce pracujících v sociálních službách prestižní cenu Michala Hašta za celoživotní práci pro lidi s handicapem a Petra Macháčková byla oceněna v kategorii profesionál. Tím jsme získali další impuls pokračovat a jít dál.
Něco se ale také nezměnilo. Například naše účast na RETROMĚSTEČKU, které se přes všechny omezení a riziko zákazu uskutečnilo. Mělo neskutečnou atmosféru. Svítilo sluníčko, lidi byli šťastní, že se mohli i s povinnými hygienickými opatřeními setkat. Pro mě to byla po roce první, i když pracovní akce, kdy jsem vyrazila mezi lidi. Bylo to úžasné, tolik uvolněných a nadšených lidí jsem mnoho let neviděla.
Proběhli tradiční rybářské závody na Bohdanečském rybníku Bašta. Počasí bylo i přes zářijový termín aprílové, ale nikomu to nevadilo. Závod vyhrála dlouholetá účastnice Kamila Sekyrková s tatínkem. Moc jsme to rodinnému týmu přáli.
Rok 2021 byl i rok ztrát. Náš pracovní kolektiv opustila ze zdravotních důvodů ergoterapeutka Monika Dastychová. Svou pozitivní náladou přinášela klientům mnoho radosti a moc nám všem chybí. Jj, našli jsme i minusový bod pro nové sídlo . Ten se projevil při prodejích výrobků našich klientů. Ve staré Křižovatce je stačilo dát přede dveře a prodávalo se ostošest. Zde jsme mimo frekventované cesty a prosto bude trvat déle, nežli si najdeme nové zákazníky. Nemohu než vřele poděkovat mnoha starým příznivcům, kteří si nás našli na nové adrese a podpořili nás nákupem. Úžasná byla jedna paní, která když viděla, jak máme obavy, abychom nezklamali naše klienty, obvolala své kamarádky a koupila i pro ně pět adventních věnců. Samozřejmě nemohu zapomenout na prodeje v Pohance, zdravé jídelně. Sem se vždy těším na výborný oběd. I když zde při prodeji vždy velmi trpím. Celou dobu prodeje koukám na vitrínu se zákusky. To je pro mě, osobu závislé na sladkém těžké. Přiznávám, neodolám a pochutnávám si i na skvělých zákuscích.
Posted on